Deník z partnerské návštěvy v Rumunsku

     25. 10. a 26. 10. 2013

Na nádraží ve Dvoře jsme se sešli ve tři čtvrtě na deset večer. Po nenápadném posuzování, čí zavazadlo je největší, případně nejtěžší, a spočítání řízků na cestu jsme nasedli do vlaku směr Pardubice. Po krátké pauze jsme pokračovali přeplněným rychlíkem až do maďarského Vácu. Noc proběhla klidně. Netvrdíme však, že ji všichni celou prospali. Odpočatí neodpočatí jsme se probudili do krásného (až kýčovitého) slunečného rána. O pár minut nám ujel vlak do Budapešti. Naštěstí jel za půl hodinky další. Při vší smůle jsme ale měli velké štěstí a na nástupišti jsme potkali "znalce" místních železnic, který nás nejen seznámil se zdejším systémem dopravy, ale v Budapešti nám navíc přesně ukázal naše nástupiště, takže jsme se na spletitém nádraží nemuseli vyptávat a hledat to správné. V rámci rozvoje naší tělesné zdatnosti jsme v běhu se zátěží zvítězili a vlak do Debrecénu jsme stihli. Pokračovali jsme opakovaným cvičením s kufry (nahoru, dolů a zase zpět). Nutno přiznat, že s dopomocí anglických gentlemanských spolucestujících. V Debrecénu jsme dlouhou pauzu mezi spoji strávili obhlídkou okolí nádraží. Ještě před odjezdem našeho posledního spoje jsme se setkali se skupinou maďarských kolegů, kteří nás po půl roce nejen poznali a srdečně se s námi pozdravili, ale navíc nás usadili do správného vlaku. Ono totiž v Maďarsku vůbec není důležité, kam jedete, ale odkud vlak přijíždí. (Pro ty, kteří právě teď zpochybňují naše schopnosti, máme teď jednu kvízovou otázku. Prosím, odpovězte na ni poctivě. Víte vždy, odkud váš vlak vyjíždí?) Poslední čtyřhodinový úsek jsme strávili ve společnosti rumunského inženýra v penzi, který nám vyprávěl o svém životě a historii své země. Krajina se radikálně změnila. Maďaské roviny vystřídaly miniaturní vesničky s mírně zvlněnými políčky a pastvinami Rumunska. V Satu Mare nás čekalo vřelé a přátelské přijetí našich hostitelů – učitelů a "náhradních rodin". Po 22 hodinách na cestě uléháme a těšíme se na zítřek.

     27. 10. 2013

Do nového dne nás přivítalo rozzářené (vůbec ne podzimní) slunce. Trochu jsme vám ale záviděli, že jste si pospali o hodinu déle. My jsme o ni kvůli časovému rozdílu přišli. Na náladě nám to neubralo a plni elánu a očekávání jsme se vydali na místo srazu. Společně s účastníky z ostatních zemí jsme se vydali do ulic historického centra Satu Mare. Prohlédli jsme si městské muzeum a místní muzeum věnované královské rodině, prohlédli jsme si expozici moderního výtvarného umění. Během dne jsme se dohodli na podmínkách soutěže o logo projektu. Počasí nám celý den přálo, příjemné teplo nás provázelo až do večera.

     28. 10. 2013

Dnes jsme poprvé navštívili hostitelskou školu Scoala Gimnaziala "Balcescu Petofi" Satu Mare. Nejprve nás uvítalo vedení školy v čele s ředitelem, poté proběhlo setkání s rumunským a maďarským tiskem. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a prohlédli si budovu školy. Měli jsme možnost navštívit i několik vyučovacích hodin. Pak jsme společně začali pracovat na projektu, mimo jiné jsme vyhodnotili vítěze soutěže o logo projektu, jímž se stal návrh vytvořený žáky školy ze Španělska. Děti měly možnost prohlédnout si dobové fotografie a porovnat je se současností. Zítra nás čeká celodenní výlet do okolí Satu Mare.

    29.10.  2013

Dnešní den patřil celodennímu výletu do okolí Satu Mare. Nejprve jsme se vydali do skanzenu. Již cestou byla patrná změna krajiny. Rozlehlé roviny se začaly mírně vlnit, autobus stoupal do vršků a opět klesal. Naše první zastávka patřila skanzenu. Modré budovy se střechami ze sena či dřeva vytvářely dokonalý obraz dob dávno minulých. Velmi nás všechny zaujala přírodní "pračka", tvořená velkým vodním vírem. I přes veškeré moderní vymoženosti místní ženy tento přírodní způsob praní využívají i dnes. Také vodní mlýn je doposud funkční. Velmi zajímavé bylo doplňování sena do střechy domku, stejně jako malby v kostelíčku. Celkovou atmosféru dotvářeli dva pasoucí se koně. Další zastávka byla ve vesnici Negresi, kde jsme si prohlédli zdejší "veselý hřbitov". Na barevných dřevěných náhrobcích nalezneme naivní malby znázorňující zemřelé, a krátkou báseň, zachycující jejich život i způsob smrti. Výlet byl velmi zajímavý i tím, že jsme se ocitli téměř na Ukrajině (mobilní operátoři nám neopomněli tuto skutečnost okamžitě sdělit). I dnes nám přálo počasía tak jsme ani pozdě odpoledne nepotřebovali teplé oblečení.

  30.10. 2013

Poslední den našeho pobytu patřil návštěvě zámku ve městě Carei, v němž se nachází expozice o historii regionálního průmyslu. Dobové interiéry byly nádherné. Po návratu do Satu Mare nás čekalo setkání se starostou více než stotisícového města. Ten je zároveň hejtmanem celé oblasti. O významu této události svědčila přítomnost rumunské televize a zástupců tisku. Děti z několika místních škol si pro nás připravily umělecké vystoupení. Velmi nás zaujal místní folklórní soubor. Partnerskou návštěvu zakončila společná večeře všech účastníků v partnerské škole.

Celé mezinárodní setkání provázela přátelská pracovní atmosféra. Všichni se již těší na další schůzku, která proběhne v únoru v Turecku.

Aktuality z programu Comenius 2013 – 2015 si můžete přečíst na https://artsnapshots.edicy.co  v jazyce anglickém.