Olhᾶo, Farol a kukuřice

Dnes jsme si prošli město Olhᾶo. Chodili jsme po náměstích, kde jsou různé sochy spojené s místními legendami. Viděli jsme typické stavby jen pro tuto oblast – horní patro domu, na které vedou schody, aby žena námořníka mohla sledovat moře a druhým důvodem je, že se tam dá sušit ovoce – fíky, datle. Prohlídka skončila na tržnici s rybami, ovocem a zeleninou. Ryby byli různé – od hadů, lososů, tresek, krevetek až k olidním. Ty jediné jsme poznali. Charakteristickým produktem je sladký fíkový sýr.  Lodí jsme pokračovali na ostrov  Farol. Prošli jsme si ostrov a šli jsme po cestičce v moři k majáčku. Na jedné straně vlny Atlantiku, na druhé v zátoce klidné moře plné ryb. Oběd jsme si dali společně restauraci. Měli jsme buď rybu, nebo maso, brambory, rýži, hranolky a vše zakončené ovocným pohárem nebo čokoládovým koláčem. Bylo to moc výborné. Zbytek odpoledne patřil koupání ve vlnách, což byla velká legrace. Na pláži proběhla soutěž o nejlepší výtvor z písku. Kdo vyhrál, ještě nevíme.

Po návratu moc času na jídlo nebylo, hned jsme se přesunuli do jedné vesničky, kde právě probíhala slavnost sklizně kukuřice. Zhruba 20 lidí sedělo u velké hromady kukuřice, kterou loupali. Oloupanou dali do kamenných kol na semletí. Aby zpracování klasů lépe utíkalo, hrála k tomu tradiční hudba. Po oloupání celé hromady, se místo zametlo a začalo se tancovat. A kdo měl hlad, mohl si dát něco z tradičních jídel  – klobásky, domácí chléb, kaši, koláče.